pondělí 12. září 2016

Hradecká sova 2016

Máme za sebou několik ročníků naší menší šifrovačky O Medardovu kápi, přičemž poslední ročníky se nám daří míň a míň. Letos padnul nápad zkusit si i nějakou jinou šifrovačku, potrénovat na Medarda. Nápadu se podařilo nevyšumět, a tak jsme se sešli v sobotu v Hradci na Riegrově náměstí. Panovalo velmi teplé počasí. Z toho jsme měli obavy a trochu i zvažovali účast, ale chuť na to se sejít a zkusit si v týmu zabojovat a pokořit - kdyby nic jiného - alespoň vlastní pohodlnost byla silnější. Nechali jsme tak doma jenom psa, aby se s námi nemusel celý den opékat.

Sova je o řád větší akce než Medard a bylo to poznat už od začátku - stránky, registrační proces a ten systém v pozadí komunikující pomocí sms nebo přes webové rozhraní. To od nás neznáme, ale je vcelku pochopitelné, že o tolik větší akce by nešla ukočírovat stejným způsobem. A konečně se velikost Sovy poznala na Riegrově náměstí, které bylo slušně pokryté jejími účastníky. Do boje jsme vyrazili vybaveni dvěma hloupými telefony a jedním chytrým, který zvládl svoji úlohu bez problémů. Kromě komunikace se systémem hry jsme ho několikrát využili i ke hledání encyklopedických znalostí a taky k zorientovaní se v ulicích. Přecijen je s tím pohodlnější manipulace než s rozloženou mapou. Na startu hry mě trochu zklamalo, že zvukové znamení oznamující začátek hry nebylo zahoukání sovy - to by se dalo třeba do příště vypilovat. :-))

Matematická křížovka na prvním stanovišti vypadala jednoduše, ale to bylo jen zdání, první dojem na oklamání nepřítele. Nebylo úplně jasné, jak k tomu přistoupit, abychom se dobrali výsledku nějak efektivně, a tak jsme zkoušeli různé možnosti. Dvě třetiny týmu luštily nad jednou kopií zadání, já se snažil nad tou druhou. Protože mně hlasová komunikace mezi prvními dvěma třetinami poněkud ztěžovala soustředění, šel jsem do vestibulu nádraží pro vodu, na záchod a ještě jsem si koupil v rákosí něco na hlavu. Během té doby se pohnulo s luštěním a i já jsem ještě zvládl přiložit mozek k dílu. Z úvodního stanoviště jsme vyráželi plní sil a optimismu (nebyli jsme ještě zdaleka poslední).
[Vyluštěno s nápovědou zdarma.]

Na druhém stanovišti jsme ugwendili grofální zadání. Bylo poměrně jasné, o co jde. Ve výrazech jsme se záhy plus mínus zorientovali a snažili jsme se hledat cestu v mapě. Postupně jsme upřesňovali další slůvka a vypadalo to, že instrukce dávají smysl. Díky tomu jsme myšlenku projít si trasu podle instrukcí v reálu zavrhli poměrně rychle. Takže camráme dále. Zřejmě ne úplně špatným směrem, vzhledem k tomu, že před námi i za námi jdou další týmy...
[Vyluštěno bez nápovědy.]

Třetí stanoviště jsme malinko hledali, protože některé výrazy z předchozí šifry jsme jenom tipovali. Když jsme nad zadáním debatovali o deskriptivní geometrii, zjistil jsem, že vlastně nedokážu říct, co to ta deskriptivní geometrie je, a využil jsem mobilní data k ujasnění pojmů a dojmů. Stejně jako při luštění keší nemám v oblibě počítání laviček, sloupků plotu, odpadkových košů,... tak ani tady se mi nechtělo počítat ty tvary. Naštěstí zbytek týmu se toho nezalekl a spočítal to. Co s tím dál, nad tím jsme si až moc dlouho lámali hlavu. Pár slepých :P cest jsme zkusili, ale nakonec jsme to vzdali a řekli si o další stanoviště. To se to brzo začíná... ehm... kazit.
[Nevyluštěno.]
Třetí stanoviště - luštili jsme u vody a koncentraci nám narušovala různá plavidla.

Přesun na čtvrté stanoviště nám ukázal, že i uvnitř tak velkého města se dá jít příjemnou krajinou. :-) U čtvrté šifry jsme taky začli tím jednoduchým, bez čehož se řešení jistě neobejde. Cestu bludištěm jsme našli zdárně, ale co dál? Počítat sýry, přes které myš projde, udělá si i odbočku k těm bokem, a proč jsou některé zavřené? Jak má chudák myš prolízt takovou malou dírkou? Padla myšlenka (myš Lenka?) na vybarvování částí bludiště, ale nebyla slibná natolik, aby vzal někdo do ruky pastelku. V nějaké šifře pdoobně vypadající se počítaly svislé a vodorovné úseky cesty. To nám tady ale nic slibného nenaznačovalo. Počítali jsme i políčka trasy, které musí myš ujít. Nápověda nám řekla, co za sýr to je a že myši chutná. Při debatování o sýru i padlo, že to bude určitě nějaký polský sýr. Tady jsme byli hodně blízko, ale nesecvaklo nám to. Tak dáme řešení, ať se pohnem.
[Nevyluštěno.]
Motivace cestou na čtvrté stanoviště (strom, který to nevzdal).

U Orlického mostu jsme našli plástev a tady už na pastelky došlo. Některé termíny jsme chvíli diskutovali, než jsme je vybravili, ale nakonec nám z toho vypadla vybarvená plástev. Toť ta lehčí část. Co teď s tím dál? Jedna myšlenka pracovala s pláství jako s polem devíti sloupců po pěti znacích, ale nic z toho nevyšlo. V šifrovacích pomůckách jsme koukali na spektra, ale pořád nás (teda hlavně mě) to táhlo k RGB, což nepomohlo. Vzali jsme nakonec nápovědu, přestože jsme očekávali, že nám prozradí něco natolik zřejmého, že i my jsme na to už přišli ("vybarvěte plástev" nebo tak něco). Byli jsme mile překvapeni, že nám nápověda pomohla. Znova došlo na šifrovací pomůcku a zanedlouho náš domorodec v týmu radostně hlásil další stanoviště.
[Vyluštěno s nápovědou.]
Copak se nám asi ten vesmír snaží naznačit? :P

Tady už nás dohnal hlad a dohodli jsme se, že si šifru vezmeme do nedaleké restaurace. Poměrně dlouho trvalo projít celý deníkový záznam a očíslovat si obrázky. A to byla zase jen ta jednodušší fáze, kterou tak nějak tušíte, že udělat musíte, a tak ji uděláte. Opět ale přijde na řadu "ale co s tím dál?" Nápověda nám řekla, co jsme tou dobou tušili - ale ani po střídění obrázků se nám nedařilo spatřit v tom něco smysluplného. Došlo nakonec i na nůžky, ale bez efektu. Dobře jsme se nicméně občerstvili a to bylo taky potřeba, protože bez toho bychom už asi moc daleko nedošli.
[Nevyluštěno.]
Došlo na nůžky.

Místo dalšího stanoviště jsme určili z mapy pomocí pravítka a úhloměru. Poměrně jednoznačně nás to hodilo do areálu garáží. Ze startovních pokynů jsme si pamatovali, že nemáme lézt na soukromé pozemky, ale areál na sobě neměl žádné označení "soukromý pozemek" či "zákaz vstupu" nebo něco na ten způsob. Uvnitř jsme hledali (rozumně, civilizovaně), ale nic jsme nenašli. Je fakt, že když jsme se na místo blížili, viděli jsme, že několik lidí hledá v přilehlém korytě. Ale chodit za někým se přece taky nemá, tak jsme šli poctivě prověřit to, co vyšlo nám. Po chvíli hledání jsme to vzdali a zavolali. Nejste náhodou v oploceném areálu? Nejste první... :D Takže do toho koryta, jak byli ostatní. Přístupová cesta měla terén tak 3.5, takže zadání vyzvedla naše domorodkyně, my jsme se vrátili a sešli jsme se na druhé straně areálu. Šifra mi nejdřív připomínala takové ty texty, kdy se nějak komplikovaně opisuje nějaké jednoduché přísloví, ale brzo jsme učinili klíčové pozorování toho... prostě "TOHO" (kdy víte, že jste to dali). Za chvíli se nám rýsvalo další stanoviště, a tak jsme vyrazili. Za chodu jsme pak princip nalezli i ve zbylých částech zadání. Hurá, zase jsme něco pro změnu dali, dokonce bez nápovědy! Po tolika neúspěšných stanovištích nám to dodalo zase sílu se zvednout a vyrazit. Tou dobou bylo jasné, že i s luštěním šifer do cíle dojít nemůžeme, ale aspoň to další stanoviště jsme si vyzvednout (a zkusit vyluštit) chtěli.
[Vyluštěno.]

Jak jsme si tak camrali, začal jsem si připadat jako oslík, neboť se mi čím dál častěji hlásila o slovo myšlenka "už tam budem?" Stihli jsme vyzvednout šifru, sednout si s ní na zem a vyplnit pár políček zabijáckého sudoku. Pak jsme už poslali kapitulační zprávu, abychom získali polohu cíle a stihli se tam přemístit. Sudoku si asi zkusím ještě někdy vyluštit, docela by mě zajímalo, kolik minut by to trvalo mně, když se to orgové snažili udělat tak, aby středně zkušený sudokař měl luštění na 10 - 15 minut.
[Kapitulace.]

Do cíle to byl ještě kus cesty. Možná těch metrů nebylo tak moc, ale přišly mi o dost delší než bývají normálně...

Poslední šifra v cíli vypadala celkem snadná, smysly by nás napadly určitě. Nejsem si už tak jistý tím ustáleným pořadím. Skládání nul a jedniček je moje přirozenost, protože matfyzák a programátor. (Lidi se dělí do 10 skupin - na ty, kteří rozumějí binárnímu kódu, a na ty ostatní.) Jestli bychom dali šifru jako celek a za jak dlouho, to už teď nezjistíme.

V cíli byla shromážděna většina účastníků a panovala tam uvolněná atmosféra. Bez ohledu na dosažené umístění dobrý pocit, že jsme v cíli, kde je stín, ve vedlejší místnosti občerstvení a už nemusíme nic luštit! :D Aspoň tak jsme to viděl já. Luštění mě sice baví a přijel jsem dobrovolně, ale stejně mě to zmohlo. Ještě štěstí, že na většině stanovišť se dal najít nějaký ten stín. Součástí vyhlášení výsledků byla i rekapitulace šifer.
Vyhodnocení a rekapitulace šifer.
Na posledním Medardovi jsme dojeli na nedostatečnou fyzičku. To jsme tady nestihli, ale stejně to bylo takové nemastné neslané, ten náš výkon. Musíme se sebou něco udělat, takhle by to dál nešlo. Zase za rok, jak jsme napsali ke kapitulační zprávě. Sova byla fajn a myslím, že když okolnosti dovolí, příští rok pojedeme zase. Zvrržžž zvrržž!


Corco, tým Hradníci

Žádné komentáře:

Okomentovat